křeček syrský
Základní informace
Křeček zlatý (syrský) je nejoblíbenějším z pěti běžně chovaných druhů křečků a křečíků. Možná je to tím, že je z nich největší. Je to savec, patřící do řádu hlodavců.
Jeho přední zuby, kterým se říká hlodáky, jsou v neustálém růstu, díky kterému je nutné, aby si je křeček pravidelně obrušoval, jinak může dojít k vážným zdravotním problémům pokud přerostou. V případě, že k tomu dojde, je nutné je křečkovi zkrátit. Délka těla je 14 – 17 cm, samice bývají větší než samci, křeček váží 150 – 250 g a dožívá se 2 – 2,5 roku. Mláďata se rodí nedovyvinutá, holá, slepá a hluchá, velmi rychle rostou a pohlavně dospívají. Vrhy bývají velmi početné. Samice mívá více vrhů ročně, doba březosti je velice krátká (16 dní).
Křeček syrský pochází z polopouštních oblastí Sýrie. Žije samotářským životem v norách hlubokých asi 2,5 m, které se skládají z mnoha tunelů a komor, kde křeček spí a má zásoby potravy. Je to noční zvíře, které spí během horkých dní a probouzí se za chladnějších večerů, kdy se vydává za potravou, kterou si ukládá do velkých lícních toreb. V průběhu noci se vrací několikrát do nory vyprázdnit torby, takže se docela naběhá. Křeček syrský špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch (slyší i ultrazvuk) a čich.
Přírodní zbarvení je zlaté, proto je někdy nazýván křečkem zlatým.
Křeček syrský je velmi oblíbené a nenáročné domácí zvíře vhodné i pro malé děti. Pokud se k němu člověk chová vlídně, velmi rychle se dobře ochočí. Výjimkou může být ovšem zvířátko, které má již špatné zkušenosti, u něj je zapotřebí více trpělivosti a delší čas na získání důvěry. Je to samotářsky žijící zvíře, které se v přírodě setkává pouze krátce v době páření. Proto je potřeba chovat jej samostatně. Je-li chován po více v jedné kleci, dochází k soubojům, které můžou končit i smrtí. Má-li matka mláďata, je potřeba je po odstavení oddělit a ve věku 8 – 10 týdnů je po harmonickém soužití i mezi sourozenci. Zlaté pravidlo pro chov křečka syrského je: jeden křeček = jedna ubikace! Nenuťte křečky syrské žít pohromadě!
Kromě této ne zrovna zanedbatelné podmínky (1 křeček = 1 ubikace), je křeček syrský téměř nenáročný na chov. Vyhovuje mu prostředí bez průvanu, ne příliš vlhké. Chová se při pokojové teplotě. Pokud v zimním období zůstane okolní teplota dlouhou dobu pod 10 °C a dny se zkrátí, může křeček upadnout do zimního spánku, který však není potřebný, aby byl křeček zdravý.
křeček syrský
Základní informace
Křeček zlatý (syrský) je nejoblíbenějším z pěti běžně chovaných druhů křečků a křečíků. Možná je to tím, že je z nich největší. Je to savec, patřící do řádu hlodavců.
Jeho přední zuby, kterým se říká hlodáky, jsou v neustálém růstu, díky kterému je nutné, aby si je křeček pravidelně obrušoval, jinak může dojít k vážným zdravotním problémům pokud přerostou. V případě, že k tomu dojde, je nutné je křečkovi zkrátit. Délka těla je 14 – 17 cm, samice bývají větší než samci, křeček váží 150 – 250 g a dožívá se 2 – 2,5 roku. Mláďata se rodí nedovyvinutá, holá, slepá a hluchá, velmi rychle rostou a pohlavně dospívají. Vrhy bývají velmi početné. Samice mívá více vrhů ročně, doba březosti je velice krátká (16 dní).
Křeček syrský pochází z polopouštních oblastí Sýrie. Žije samotářským životem v norách hlubokých asi 2,5 m, které se skládají z mnoha tunelů a komor, kde křeček spí a má zásoby potravy. Je to noční zvíře, které spí během horkých dní a probouzí se za chladnějších večerů, kdy se vydává za potravou, kterou si ukládá do velkých lícních toreb. V průběhu noci se vrací několikrát do nory vyprázdnit torby, takže se docela naběhá. Křeček syrský špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch (slyší i ultrazvuk) a čich.
Přírodní zbarvení je zlaté, proto je někdy nazýván křečkem zlatým.
Křeček syrský je velmi oblíbené a nenáročné domácí zvíře vhodné i pro malé děti. Pokud se k němu člověk chová vlídně, velmi rychle se dobře ochočí. Výjimkou může být ovšem zvířátko, které má již špatné zkušenosti, u něj je zapotřebí více trpělivosti a delší čas na získání důvěry. Je to samotářsky žijící zvíře, které se v přírodě setkává pouze krátce v době páření. Proto je potřeba chovat jej samostatně. Je-li chován po více v jedné kleci, dochází k soubojům, které můžou končit i smrtí. Má-li matka mláďata, je potřeba je po odstavení oddělit a ve věku 8 – 10 týdnů je po harmonickém soužití i mezi sourozenci. Zlaté pravidlo pro chov křečka syrského je: jeden křeček = jedna ubikace! Nenuťte křečky syrské žít pohromadě!
Kromě této ne zrovna zanedbatelné podmínky (1 křeček = 1 ubikace), je křeček syrský téměř nenáročný na chov. Vyhovuje mu prostředí bez průvanu, ne příliš vlhké. Chová se při pokojové teplotě. Pokud v zimním období zůstane okolní teplota dlouhou dobu pod 10 °C a dny se zkrátí, může křeček upadnout do zimního spánku, který však není potřebný, aby byl křeček zdravý.
Křečík džungarský
Základní informace
Křečík džungarský obývá území Kazachstánu.
Křečíci džungarští jsou samotářská zvířátka. Jsou noční zvířata a běžně ve dne spí. Potřebují ubikaci o rozměrech minimálně 60 x 30 cm, s hlubší vanou na velkou vrstvu podestýlky a takovou výškou, aby se do klece pohodlně vešel kolotoč o průměru minimálně 20 cm. Křečíci potřebují v ubikaci písek na čištění kožíšku.
V zajetí jsou křečíci džungarští milí, přátelští, snadno ochočitelní.
Přírodní (divoká) barva křečíka džungarského (Agouti) je šedá s černým úhořím pruhem na zádech, šedavou tříobloukovou linkou a slonovinově zbarveným bříškem (viz. fotografie). V zimě kožíšek tohoto křečíka z větší části bělá, ale na hřbetě zůstává typický úhoří pruh.
Informace použity z webu Českého křeččího klubu